Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Babiččin vtip

14. listopadu 2015 v 21:19 | SBNM
Seděli v hloučku kolem babiččiny postele, hlavy měli svěšené a z hrdel se ozývaly tlumené vzlyky. Jen stará paní zachumlaná na lůžku vypadala v pořádku. Byla pobledlá, kašlala a vypadala opravdu velmi znaveně, nebylo se čemu divit prožila dlouhých 100 let. Když jste se však podívali do jejích chrpově modrých očích, které za mladých let očarovaly nejednoho mládence, byla tam síla. Z jejích očí vystupovala zář života a štěstí a teď také smutku.
"Děti moje," promluvila znenadání do ticha v pokoji "chtěla bych vám říct jeden vtip a až skončím, tak se všichni budete smát až se budete za břicha popadat."
Celá její obrovská rodina vměstnaná do toho malého pokojíku postupně pozvedala tváře, mnohé byly protnuté křivolakými cestičkami slz.
"Cože?"
"Když jsem byla stará asi jako tady Peťulka," pousmála se na svoji patnáctiletou vnučku, " šla jsem se vyzpovídat knězi, nebudu vám říkat proč, nechci vám kazit představu o vaší babičce". Na to se šibalsky zasmála a ještě párkrát ďábelsky mrkla na starší příbuzné.
"Víte byl tam jeden kněz, nevím jak se jmenoval měl krkolomné jméno, skoro nikdo to nedovedl vyslovit. Ale váš dědeček to zvládl minimálně třikrát za sebou, doufám že na mě tam nahoře čeká v klidu a nevyvádí lotroviny, nerada bych tam byla s někým za zle ihned po příjezdu. Váš dědeček byl pěknej mizera když chtěl a ty jeho žertíky!" Babička se znovu zasmála a porozhlédla se po ostatních, následně však zklamaně vydechla a probořila se o něco víc do velkého polštáře.
"Promiňte to jsem krapet odbočila že? Nuže nevím tedy už jak se onen kněz jmenoval, ale co vím je že to byla hrozná drbna, vlastně ta největší v celém okolí.
Hrozně jsem se obávala, že to bude právě on kdo mě bude zpovídat. Zpovědní tajemství je zpovědní tajemství ale drbna je také pořád drbna. Ale naštěstí to nebyl on kdo mě zpovídal. Poznala jsem to, kdy se mě ten stín za čteverečkovaným okýnkem na nic nevyptával, a jen klidně poslouchal co říkám. Až na samém konci promluvil a to co řekl jsem milé děti ještě nikdy nikomu neřekla."
Ten vtip co kdysi řekl kněz oné staré paní byl úžasný a naprosto nečekaný. Tehdy se opravdu smála až se za břicho popadala, dokonce se svalila i na záda.
Ten stejný vtip co se hodlala říct dnes ona už takový nebyl. V očích jejích dětí, vnoučat a pravnoučat a dalších příbuzných se nezračil žádný zájem o její příběh nebo vtip co měla už už připravený na jazyku. Nadále se tvářili smutně, vypadali docela jako zombíci v jednom z těch příšerných amerických filmů, z kterého jednou bohužel malý kousek zahlédla. V tu chvíli světélka štěstí, pohltil smutek. Zář v jejích očí vyhasl. Po tváři jí stekla slza. Měla to být slza smíchu, v slzy smíchu se měly proměnit i slzy ostatních, ale stará paní svůj vtip neřekla a tisknouc ruku jednoho ze svých dětí, odešla její duše za dědečkem bez toho aby se kdokoli zasmál, nebo jen pousmál.

( za chyby se velmi omlouvám, hlavně za čárky, čárky mi nic neřikaj :/ :) )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eazi eazi | Web | 14. listopadu 2015 v 23:51 | Reagovat

Krásně napsáno. A stovka je pěknej věk, pokud by mě nic extra netrápilo a byla bych vitální babička, tak bych se jí chtěla dožít taky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama