Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Kronikář III

30. května 2014 v 18:43 | Nikola Marešová |  Kronikář

Slunce ukončilo svou pouť po obloze. Na jeho místo nastoupil bělostný srpek měsíce a kupa hvězd rozházená jen tak ledabyle kolem něj.
Zažehl svíci a usedl ke svému stolu, zády k celému tomu hvězdnému chaosu. Nedokončený příhěch ležel po jeho pravé straně, kronika pak po jeho levici. Odevzdaně se natáhl, aby zapsal události plesu. Plesy jsou převelice zvláštní hlavně jednou věcí, každý další je ještě horší než ten předešlý. Nuda se rozlévá žílami do celého těla. V mozku cosi našeptává, jestli by nebylo přece jen lepší uvázat si vázanku trochu těsněji.


Všechny dámy se mohly pochlubit nádhernými róbami. Jako pravá perla, se ale bezesporu mezi všemi vyjímala mladá princezna Rebecca, která nedávno oslavila své devatenácté narozeniny. Když Rebecca pomalu sestoupila po schodišti do sálu, neubránil se úžasu ani princ William. Snad právě krása princezny ho konečně přiměla vyslovit své přání a požádat Rebeccu o její spanilou ručku.
Tanec i velkolepá hostina s patnácti chody proběhla naprosto bez problémů.
Celý ples byl nakonec zakončen dechberoucím ohňostrojem, na počest výročí usmíření našich dvou rodů.

Nebylo to moc dlouhé, ale stačit to bude. Tak jako tak to nikdo neocení. Kdo by se tady namáhal se čtením kroniky. Tu co psal jeho dědeček otevřel tak akorát on. Proto se mimo to zabýval psaním příběhů, povětšinou se sice stejně jako kronika vázali na skutečnou událost, krom toho, ale byli v mnohém také přikrášlené. Doufal, že když už nikoho neuchvátí kronika, alespoň některé z jiných děl by mohl někdo ocenit.
Namočil znovu brk do kalamáře.

Černá mlha se rozestoupila a on se se zasténáním ocitl zpět mezi živými. Už však nebyl tak svobodný jako předtím. Kyblík v rohu u zdi, tvrdý kavalec a pět na pět metrů obehnaných mřížemi mluvilo za vše.

"Harolde!"

Zvedl se do sedu a opatrnými pohyby si ohmatal bouli vzadu na hlavě.

"Harolde!!"
Předstírej, že neslyšíš. Nic neslyšíš.

Celé dva dny mu jedinou společností byly krysy, brouci a jiná havěť. Až teď ho navštívili. První do žaláře vešel strážný, za ním král v doprovodu královny a jejich dcery, dokonalé Eleonory.

"Harolde!!!"

"No tak Harolde!"

Malá ručka ho zatahala za rukáv.
Konečně odvrátil hlavu od pergamenu ke svým malým obtěžovatelům.

"Princi Edwarde, drahá princezno Sofie, co pak pro vás můžu v tuto pozdní večerní hodinu udělat."

Jejich dětské tvářičky se rozzářily dvěma identickými zubatými úsměvy.

"Řekni nám pohádku. Papá s maminkou nemají čas a ty jsi ve vyprávění příběhů nejlepší, nebo snad ne?" nadhodil Edward.
"Prosím." dodala Sofie s nepřekonatelným štěněčím pohledem.

"No tak dobrá,." povzdechl si, " a o čem by to mělo být?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama