Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Kronikář II

27. května 2014 v 15:05 | Nikola Marešová |  Kronikář
Eleonora vypadala opravdu přenádherně. Dlouhé havraní vlasy rámující bledou oválnou tvář ozářenou svitem luny. Plné rudé rty, svádějící k polibku. Štíhlé tělo. Tak rád by jí sevřel ve svém náručí. Proč jen musela být tak hrozně daleko. Postávala u okna svého pokoje a pozorovala hvězdy.
Odstoupil od velkého kaštanu, přistoupil blíže k zámku a vůbec poprvé se ji rozhodl oslovit. Jen co se na něj však upřely její ďábelsky rudé oči, zkameněl. Zůstal jako omámen hledět na ženu v okně. Nepovedlo se mu vyslovit jediné slůvko.
"Kdo jste a co tu chcete." Pohrdavý hlas byl pro něj jako to nejvřelejší pohlazení.
Poklekl do mokré trávy, ruku napřáhl k ženě. "Prokaž mi tu čest a staň se mou ženou Eleonoro!"
Ze všech stran se k němu řítili strážní, zatímco on pomalu vstal a zamířil k oknu. Po prvním strážném, co se ho pokusil chytit za ruku se jen ledabyle ohnal, jako po otravné mouše. "Miluji tě! Mé srdce plane láskou k tobě a já sám sem v jako v jednom plameni jen když tě spatřím. Ve dne i v noci stále na tebe musím myslet, ó Eleonoro."
To už se ho chopili všichni strážní. Pevně ho drapli a táhli pryč od okna, dál od Eleonory. Zuřivě bojoval proti sevření, srdce mu pukalo ve dví. A nejenom srdce o chvíli později i hlava pocítila mučivou bolest, když se ho jeden z hochů od stráže snažil zpacifikovat.

Najednou si uvědomil, že mu někdo hledí přes rameno. Nasupeně se otočil, otevřel ústa a hned je zase uzavřel.
"Mohu pro vás něco udělat můj pane?"
Král soustředěně četl jím napsané řádky.
Poťukal štíhlým prstem na pergamen a prohlásil. "To jsem nikdy neřekl důvod proč byla Eleonora tak naštvaná a poštvala na mě strážné byl ..."
"Že ses choval hrozně neurvale."
"Neurvale? Nikoli drahá pouze jsem ti složil poklonu."
"Poklonu? Slyšíte ho Harolde? Prý poklonu, neomaleně přišel až k mému oknu a řekl.."
"Že máš překrásná ňadra. Nechápu, proč tě to tolik rozčílilo.
Královna vzdorovitě našpulila rty, složila si ruce na spíše objemných prsou a odkráčela ven z místnosti. "Pospěš si drahý, co nevidět odjíždíme."
"Chtěl jsem být jen milý. Složím jí chválu a ona ..."
"Je tu něco co pro vás mohu udělat pane?" optal se znovu Harold a uklidil inkoust i brk, dnes už se ke psaní nevrátí.
"Ano, ano. Jsme pozváni na ples a měl by si tam být přítomen i ty Harolde. Rychle se připrav, jak připomněla má drahá polovička za chvíli odjíždíme."
Poté co zapadly dveře i za králem si kronikář ztěžka povzdechl. Jak jen on nenáviděl plesy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | E-mail | Web | 27. května 2014 v 15:40 | Reagovat

musela jsem si přečíst i předchodzí díl a musím říct, že píšeš vážně moc hezky, obzvláště pěkně popisuješ! :)

2 sbnm sbnm | Web | 28. května 2014 v 11:01 | Reagovat

Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama