Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Dárek pro Ježíška

5. prosince 2013 v 17:54 | Nikola Marešová |  Povídky
(Je to už starší, ještě z Vánoc. Ale na téma to je :) . )

Ježíšek uložený v jesličkách s maminkou a tatínkem po boku sladce spinkal, zatímco anděl nad nimi, vysoko na obloze zvěstoval jeho narození ve městě Betlémě. Chudí i bohatí lidé mířili za Ježíškem aby mu předali své dary, od kouska chleba až po drahé šperky, které sice Ježíškovi na nic nebyly, ale za to opravdu potěšily Marii.
V malém chlívku to žilo, bučely tu krávy, mečely kozy a někde vzadu za Josefem se svým bečením přidaly k všeobecnému ruchu i dvě ovečky. Talentovaný mladík z daleké země České se chopil zpívání právě vymyšlené koledy Narodil se Kristus pán. Měla zatím jen jednu neustále se do kola opakující sloku, ale i tak byla dostatečně chytlavá, aby se z jednoho osamoceného sólistova hlasu stal sbor.
Okřídlený, spoře oděný muž na obloze šťastně přikyvoval.


Psal se rok 2032 dvacátý prosinec a do jedné ze tříd základní školy svatého Huberta, se šílenou rychlostí vyhladovělého geparda vřítil učitel dějepisu.
Milan Maleček celý udýchaný, ale s opravdovým nadšením na tváři prudce zastavil před interaktivní tabulí a křičel něco o dotacích . Malečkova kolegyně profesorka Jitka Novotná se trochu pousmála a zeptala se : " Stalo se něco Milane?"
Pan učitel se široce usmál, horlivě zakýval hlavou a poprosil zda by mohl převzít hodinu, že by svým drahým žákům něco převelice rád ukázal. Jitka stisknutím příslušného tlačítka zastavila nikým nesledovaný film, sbalila věci a bez jakéhokoliv odporu odešla ze třídy. Milan rychle zavřel dveře za odcházející kolegyní, pak se s obrovským úsměvem na tváři otočil na své svěřence.
"Konečně jsme dostali nějaké dotace!" vykřikl radostně a vykulenýma očima pozoroval puberťáky v lavicích."No tak! Copak vy se nezeptáte, co jsme za ty peníze pořídili?" Nikdo neodpověděl a Maleček si smutně povzdechl, konečně se dočkal, konečně si mohl uskutečnit svůj sen a vůbec nikoho to nezajímalo. Milan usoudil, že lepší než se snažit o adekvátní vzrušenou reakci od adolescentů myslících pouze na vánoční prázdniny, bude lepší jim přístroj ihned ukázat. "Pojďte se mnou." vybídl je a už si to razil ze dveří."Jsem si jistý, že se vám to bude líbit." Se spoustou hekání a sténání se vydala třída za ním.

"Tak co? Líbí?" .......
"Ach, jistě zapomněl jsem sundat závěs." Z přístroje zabírajícího jednu celou učebnu se shrnula těžká šedá plachta a před jejich zraky se tak objevil....
"No páni."
"To muselo stát vážně majlant."
"Je to vážně, STROJ ČASU?"
No prosím, konečně pořádná reakce, rozplýval se v duchu Milan a zamilovaně se díval na obrovský přístroj. "Ano, to co vidíte je opravdu STROJ ČASU a my nyní máme šanci ho vyzkoušet."
Unuděné tváře puberťáků se jako zázrakem proměnily v radostné tváře malých dětí. Všichni se jako jeden člověk vrhli ke stroji s cílem ho ošmatat a opatlat. Učitel je však zdvižením ruky zadržel a přesměroval k malému kumbálku. "Ještě před tím, než se vydáme na cestu, se musíme převléknout. Ještě by nás mohli upálit na hranici no, ne?" Jeden nebo dva studenti se nervózně zasmáli, zatímco si přes hlavu přetahovali trička.
"Kde jste sebral tyhle hadry?"zatřásla se odporem jedna z dívek. Štíhlá brunetka, v prstech s rudě nalakovanými nehty štítivě držela "dávný šat předků", propůjčený z nedalekého divadla. "Tohle já rozhodně nosit nebudu!"
"Tak nejedeš."řekl jednoduše učitel a rozhlédl se po ostatních. "Vy ostatní jste připraveni?"Svorně přikývli a už se zase hrnuli ke stroji. "Nedočkaví?"optal se profesor Milan a vesele kroutil hlavou. "Připravil jsem pro vás výlet do Betléma, když jsou ty Vánoce. A protože se Ježíš právě narodil, bude hezké, když mu každý přineseme nějaký dárek."Maleček přešel k levé straně časostroje kde zmáčkl pár knoflíků, z kovové stěny vyjel šuplíček s nápisem : Prosím vložte peníze. Za profesorovými zády se utvořil půlkruh a každý pečlivě sledoval, co se bude dít.

Malá zásuvka se zasunula zase zpátky a strojem to počalo otřásat. Třásl se čím dál tím víc, až se pan učitel Maleček začal obávat, že ho rozbil.
"K zemi!" zakřičel Adam, plácl sebou o zem a ostatní ho brzy následovali.
Naštěstí pro všechny přítomné zcela nový stroj času nevybouchl a ohromnou energií tím uvolněnou neroztrhal všechno živé i neživé v okruhu několika kilometrů na kusy, které následně neroztrousil do časoprostoru. Místo toho se ta obrovská věc naposledy mírně zatřásla, ozvalo se zapípání a pak z otvoru hned pod šuplíčkem, do kterého byly vloženy peníze, vypadl kožený váček, při dopadu mírně zacinkal. Milan se pro něj natáhl, vešel se mu tak akorát do dlaně. Chvíli těkal očima sem a tam, ze stroje na pytlíček z pytlíčku na stroj, pak se rozhodl. "Dárky jsou na mě."

Viděli jste někdy kabinovou lanovku? Ano? Tak si ji představte větší prostornější a se spoustou pohodlných sedaček i s bezpečnostním pásem a máte přesný obraz cestovní kabiny časostroje. Adam, Lenka, obě Kristýny, Honza, Jiří, Matěj, Petr, Linda i Hanka přispěchali k sedačkám (nejdřív se samozřejmě děsně poprali o to kdo kde bude sedět) a pohodlně se usadili. Maleček je všechny obešel a zkontroloval jestli mají zapnuté pásy. Pak je ještě všechny vyfotil, aby měl všechno řádně zdokumentováno a mohlo se vyrazit. Rázně zatáhl za páku uprostřed kabiny, napjatě očekával co se stane.
"Vítejte na palubě stroje času. Welcome aboard the time machine. Willkommen an Bord der Zeitmaschine." rozlehl se kabinou ženský hlas."Jmenuje se Martina a dnes budu vaším průvodcem. My name is Martina and I will be your guide today.Mein Name ist Martina und ich werde Ihr Führer heute."
Martina mluvila a mluvila a obyvatelé kabiny počali klimbat, stejně jako při hodině přírodopisu.

Velký modrý aerodynamický útvar se řítil časoprostorem, všude kolem se míhaly barvy duhy a vytvářely ještě lepší efekty než polární zář. Škoda, že to nikdo neviděl.

Probudili se až přímo na místě.

Kolem to překvapivě vypadalo úplně jinak něž v jejich době. Nejezdila tady žádná auta, domy už od pohledu neměly žádnou pořádnou klimatizaci, když tedy nepočítáte tu a tam nějakou rozbitou střechu. Nikde nebyly k zahlédnutí obrovské neonové nápisy : Herna, Bar či Noční klub. V celku celé to místo působilo takovým klidným dojmem.
Jejich cestovní kabina přistála přímo na návsi jedné malé vesničky. Jen co byla bezpečně na zemi okamžitě se zamaskovala, aby vypadala jako dobový dům.
Posádka vystoupila, pod nohama jim zakřupal sníh, rozzářenýma očima se rozhlédli po okolí, všemi svými silami se pokoušeli ubránit touze jít stavět sněhuláka. Není se čemu divit, v roce 2032 to bylo se sněhem na štíru. Pitomý globální oteplování.

"Kde je ten Ježíšek?" zeptal se Petr a rozhlížel se kolem.
"V Betlémě." odpověděl učitel a mírně se na hloupého žáka zamračil.
"Tamhle vidíte?" ukázal prstem k obzoru. Slunce už zapadlo, sametovou čerň pokryly hvězdy, ta nejjasnější zářila nad Betlémem. "Tam vyrazíme."

Ale nejdřív potřebovali nakoupit své dary pro právě narozeného spasitele. Vydali se vesnicí a s lítostí zjistili, že v ní nikdo není, všichni už zřejmě slavili u malého Ježíška. To byl docela problém, nikde nikdo a vyrazit do Betléma bez darů by bylo trapný.
"Nevyrobíme mu něco?" navrhl Adam.
"A co jako?" obořil se na něj Petr a rozhlédl se po návsi.
" Třeba sněhuláka. Sněhu je tu hromada."
"Já mám s sebou cukroví." ozvala se Hanka a zamávala ve vzduchu krabicí.
"Já mám řízek, ale nikomu ho nedám." prohlásil Honza, přičemž danou potravinu zasunul ještě hlouběji do jedné z kapes pytlovitých kalhot.
"Cigaretu?" navrhl Jiří

Cesta byla dlouhá. Opíral se do nich krutý severní vítr, brodili se vysokým sněhem. Jasná Betlémská hvězda snad jako by se vůbec nepřibližovala.
"Co kdybychom si něco zazpívali, aby nám cesta rychleji ubývala." navrhl Maleček. Klepal se zimou, zuby mu drkotaly, ale na tváři měl stále ještě obrovský úsměv. Ostatní členové skupiny už to tak pozitivně neviděli. "Ne." prohlásili rezolutně a dál se mlčenlivě brodili sněhem.
"No tak si zazpívám sám."
Vesele si notoval, zpíval jednu koledu za druhou a cítil se nádherně. Několik let Vánocemi hodně opovrhoval, odešla od něj žena, děti mu už odrostly a on neměl s kým slavit. Dnes si však Vánoce po dlouhé době zase opravdu užije. Když začal první sloku štědrého večera potěšeně zjistil, že se k němu přidali i jeho žáci. Hanka všem rozdala po jednom kousku cukroví a nálada její i spolužáků se začala opět vyjasňovat.

Obestoupili Ježíškovu postýlku. Byl maličký, roztomilý a podle všeho potřeboval přebalit. Zatímco dívky vrkaly a slintaly nad Kristem. Adam mezitím přešel k Josefovi a Marii.
"Tady vám předáváme náš dar." řekl a předal Josefovi mini sněhuláka spolu s několika kousky cukroví, které nestačili sníst cestou.
Josef se na šestnáctiletého chlapce usmál a dárek převzal. Cukroví chvíli očichával, pak si kousek ukousl a nakonec ho hodil ovcím.
Když nastal čas Ježíška opustit a pustit k němu další návštěvníky, naklonil se Jiří nad postýlku a miminku pošeptal : "Drž se dál od Jidáše."



(omluvám se za všechny chyby gramatické, slohové popřípadě dokonce historické).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 5. prosince 2013 v 20:23 | Reagovat

Hezky napsáno,  zajímavý nápad.

2 DorkaJ. DorkaJ. | Web | 5. prosince 2013 v 20:30 | Reagovat

Páni to bolo fakt skvelé čítanie na večer :) Ani by mi nenapadlo napísať niečo o narodení Ježiška s prímesou sci-fi :) Držím palec v súťaži :)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 5. prosince 2013 v 21:28 | Reagovat

Žádné chyby tam technicky vzato nemáš a jistě jsi měla originální nápad. Já sice takovým až moc křesťanským povídkám nefandím, ale myslím, že máš obrovskou šanci vyhrát. Bavilo mě to číst, máš skvělý styl i dobrou slovní zásobu. Jen tak dál!

4 Raina Raina | Web | 5. prosince 2013 v 21:37 | Reagovat

Konečně něco jiného a nově pojato. Originálního a opravdu skvěle sepsaného. Taky odhaduji na jednoho z kandidátů ve finále.

5 Nikola Marešová Nikola Marešová | E-mail | Web | 6. prosince 2013 v 11:45 | Reagovat

Děkuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama