Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Natura

6. října 2013 v 16:05 | NM |  Povídky
Husté křovisko se zatřáslo, pár malých zelených lístečků opadalo do trávy pod ním. Na světlo boží vykoukla malá hlavička, Oryctolagus cuniculus se zvědavě rozhlédl po svém okolí, všude vládlo ticho a mír. Občas zafoukal silnější mrazivý vítr, ale to bylo vše. Malé stvoření napolo ukryté v křovisku však bylo, jako obvykle vysoce podezíravé, stále se rozhlíželo sem a tam, hledalo jakékoli známky příchozího nebezpečí.

Oryctolagus cuniculus f. domesticus si zhluboka povzdechl, proč jen se nechal přesvědčit aby utekl ze svého krásného domova. Vždyť měl všechno co by si jen mohl přát, každý den plnou misku výborného žrádla, zakoupeného ve velmi oblíbeném zverimexu o pár bloků dál. Majitelku co ho měla opravdu ráda. Pan Čumáček posmutněl taky měl Elišku rád, tedy kromě chvílí kdy se mu na krk pokoušela přivázat obrovskou růžovou mašli.
Křoví kolem něj se zatřáslo v náporu studeného větru, kus z něj pronikl i pod jeho bělostný kožíšek, zatřásl se. Měl hlad, byla mu zima a jeho nový nedomestikovaný přítel pořád čučel ven. Netrpělivě k němu při hopsal a taktéž vystrčil hlavu skrz listí a větvičky .

"Na co pořád čekáme?"

"Pšššt."

"Já si myslím, že to vypadá naprosto bezpečně."

"Pššt."

Hnědý chlupáč se zamračeně otočil na svého nezkušeného kolegu. Vždycky věděl, že lidé jsou jen banda vymejvačů mozků. Zavřou vás do klece, dávají vám najíst, celý den nemusíte vůbec nic dělat. Z toho by asi šiblo každýmu.

"Dobře mě poslouchej, teď se opatrně proplížíme, tamtou vysokou travou a zastavíme v tom hustym podrostu u topolů jo?

"Jo." přikývl Čumáček. Souhlasil by snad se všim, jen aby už zmizel z toho místa.

Udělali to přesně tak jak se domluvili, rychle pelášili vysokou travou až doběhli k Populus nigra. Pod jejich tlapkami sem tam vykukoval Trifolium pratense a vysoko nad nimi v korunách stromu se rozezněl hlas Corvus corone. Je však nejvíc zajímalo to co bylo před nimi velká šedá plocha, bránící jim dále v chůzi.

"Silnice." řekl ten hnědý méně vypasený až s posvátnou hrůzou. "Řeknu ti, pokaždé když tu sem celý se rozklepu. Vůbec se mi tady nelíbí, je to ďábelské místo, můj strýček a několik mých tet tu přišlo o život."

Čumáčkovi červené albínské oči, se rozšířili šokem. "Ty to chceš přejít?"

"No jistě, jak jinak bych se dostal domů?"

"Já nikam nejdu."

"Ale prosim tě, vždyť jsme došli už tak daleko, přece to teď nevzdáš."

"Vzdám, nemůžeš mě přinutit přejít tuhle ďábelskou věc. Sám jsi říkal že to už zabilo spoustu jedinců našeho druhu."

"Nejenom našeho."

"Cože?"

"Nic, podívej je to naprosto bezpečné." Hnědý chlupáč se přiblížil blíž k silnici. Napřímil uši a pozorně se rozhlédl na pravou i na levou stranu, pak rychle přeběhl na druhou stranu. "Vidíš, je to naprosto bezpečné, udělej to jako já a nic se ti nemůže stát. Věř mi."

Finis


(za všechny chyby se předem omlouvám)



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 9. října 2013 v 16:46 | Reagovat

Povídání o zvířátkách vždycky potěší. Jen nevím, jestli to nebude mít nějaké pokračování.

2 sbnm sbnm | Web | 9. října 2013 v 17:49 | Reagovat

Nebude :D . Plánovala jsem to jako otevřený konec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama