Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Neurčitý

8. září 2013 v 13:01 | NM |  Povídky
"Ještě chvíli tlačte."

"Ano, tak je to správně, za chvíli budete mít nádherného chlapečka."

"Už vidím hlavičku! Ještě zatlačte."

"Tak a je to."

Malé dítě v rukách sestry, začalo vřískat, vypadalo zdravě. Matka se vysíleně zhroutila na lůžku.

"Dáte mi ho prosím?" vztáhla ruce k miminu, na tváři se jí objevil úsměv. Tahle chvíle za celé to utrpení opravdu stála.

"Ale ano jistě." přikývla sestra. "Máte krásného zdravého chla ...." sestra se zarazila.

"Děje se něco?" Mladá matka vypadla znepokojeně, co se mohlo stát? Neřikala snad ještě před chvílí, že je úplně zdravý?

"No on, to totiž není tak úplně chlapeček." řekla sestra pomalu.

"Je to holčička? Ale na ultrazvuku říkali že..."

" No ona to vlastně není ani tak úplně holčička."

Marie Nováková, zbrusu nová maminka, teď vypadala opravdu zmateně. "Jak to myslíte? Musí to být buď chlapeček nebo holčička, nemůže být nic jiného." Teď už byla nejenom zmatená, někde hluboko pod povrchem začal vytryskávat pramen zloby. Jestli si z ní ta protivná sestra dělá srandu, vlastnoručně jí zaškrtí.

"No aby jste tomu rozuměla paní ... Nováková?"

"Ano Nováková, můžete se už konečně vymáčknout!"

"Není nutné být hrubá." zamračila se sestra.

"Já nejsem hrubá!" křičela rozčileně Marie, "jen mi konečně řekněte co je s mým dítětem!"

"Dobře, dobře. Jen se prosím snažte uklidnit. Aby jste rozuměla vaše miminko není ...."

Dveře se rozrazily vešel doktor. "Děje se něco?" Oči za velkými kulatými brýlemi se rozhlédly po místnosti, až ulpěly na dítku v rukou sestry. "To je poněkud neobvyklý případ, za celou mou kariéru jsem viděl pouze ještě jeden takový."

"Může mi už prosím někdo říct co se tu děje?" Rodička na bílém lůžku byla po hodinovém porodu opravdu vyčerpaná, jen tak tak se držela aby neusnula. Hlavou se jí honili všechny možné strašné scénáře, které se mohly přihodit. Sice bylo pravdou, že sestra ani doktor nevypadali nějak moc znepokojeně, ohledně zdraví a života dítěte, ale přece jenom ....

"Vy jste jí to ještě neoznámila Boženko?"

"Ne právě jsem se k tomu chystala, když jste dorazil vy."

"Dobře možná ... bych vás měl nechat o samotě."

"Nemyslím pane doktore, co kdyby bylo potřeba něco vysvětlit."

"Jsem si jistý, že by jste to zvládla, ale dobře tedy zůstanu."

Oba společně se otočili na pacientku, která vypadala, že každou chvíli vybuchne.

"Prosím pokuste se uklidnit, neměla by jste se teď moc rozčilovat."

"Já. Se. Nerozčiluju." pronesla paní Nováková skrz zaťaté zuby.

"Dobrá, dobrá. Vaše miminko je zcela zdravé, akorát ...." Pan doktor se otočil zpátky na sestru. "Mám to říct já, nebo to řeknete vy?"

"Vy."

"Vaše dítě má jaksi ..... neurčité pohlaví. Aby jste to chápala je to zároveň kluk i holka."

"Aha."

"Marie, nemusíte brečet, to se dá později vyřešit. Nemusí být oboupohlavní navždy."

"Já jen," Marie hlasitě vzlykla, "Jak se teď má jmenovat. Měl to být Honzík, nebo v případě holčičky Anička." Tmavě oříškové oči, kmitly zoufale směrem k dítěti. "Jak se teď bude jmenovat?" To už se nepokrytě rozplakala. "Můžete mi prosím zavolat manžela?"

"Ano jistě, hned to bude. Hned pro něj dojdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama