Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

My personal problem

11. září 2013 v 18:30 | Nikola Marešová |  Pocity Autorky
Spousta lidí okolo mě stále řeší spoustu problémů. S někým se rozcházejí, někdo se rozchází s nimi, snaží se někoho sbalit, ale žel bohu jim to nejde, začínají kouřit, v jejich tašce se záhadně objevil pytlík s marihuanou, nevědí do jaké hospody jít, něvědí kde koupit cigarety, došly jim cigarety, opili se a je jim špatně, mají kocovinu, jsou strašně unavení a nemůžou jít do školy protože celou noc pařili, schánějí někoho kdo jim pomůže sfalšovat podpis rodičů na omluvenku z tělocviku, bojí se že jsou v tom.

Tohle všechno znám, ale né z mé osobní zkušenosti, pouze z doslechu. A tak si všichni samozřejmě myslí, že jsem strašně opožděný člověk. S úsměvem na tváři tedy přitakávám. Jo jsem příšerně opožděný člověk a jistým způsobem se mi to děsně líbí. Je mi sice sedmnáct, ale celkově mám dojem, že jsem se jaksi zasekla mezi věkem třináct a čtrnáct. I většina mých nejlepších kamarádů má tento věk, ale na rozdíl ode mně je to jejich reálný věk.

Někdy když, sedím v autobuse ze školy domů přemýšlím.( Autobus jede necelou hodinu takže času na rozjímání mám opravdu dostatek.). Koukám okolo sebe, poslouchám nářky ostatních a napadají mě myšlenky jaké by to bylo být jako oni.

V tu chvíli se můj mozek zděsí, naježí a nejraději by se ukryl před přívalem scénářů. Například jak Nikola Marešová začala kouřit aby se dostala mezi oblíbence.
O tomhle případě se mi jednou zdálo, bylo to strašný, i v tom snu mi bylo líto všech těch peněz co jsem vrážela do různých krabiček s varovným nápisem ministerstvo zdravotnictví varuje.

Moje nejbližší seznámení s cigaretou proběhlo, když po mně moji tři kouřící kamarádi chtěli, abych jim došla koupit do trafiky kusovku. Dali mi pár korun a ukázali na stánek. Protože jsem milý člověk, šla jsem tedy až k prodavačce a poprosila jí o kusovku. Celou dobu jsem čekala, že dostanu nějaký malý zákusek, něco k jídlu. Neumíte si představit jak jsem se vyděsila, když mi ta paní začala podávat cigaretu. Vyděšeně jsem na ní zírala a ona zase na oplátku, taky trochu zděšeně, koukala na mě (asi to bude mít něco společného s tím, že vypadám nanejvýš na čtrnáct let.).

Ovšem moje zkušenosti s alkoholem jsou už o maličko větší. Nejenže jsem si šáhla na sklenici v níž bylo pivo, ale rodiče mi také dovolili si loknout. Jednou mi dokonce dali i malého frťana. Ale můj opravdu největší zážitek se dostavil v deváté třídě na vodáku. Nakecali mi, že v lahvi je voda, ale byla to melounová vodka. Lokla jsem si asi dvakrát a to ještě opravdu maličko a ještě další dvě hodiny jsem se v záchvatech smíchu válela na zemi. Posléze jsem asi půlhodiny měla deprese a potom co mi bylo lépe, jsem se výtečně bavila sledováním spousty pobíhajících opilých lidí. V tu chvíli mi to opravdu došlo, dostat se do společnosti kde se popíjí alkohol není výborné proto, že vám někdo dá napít. Ne, až pozorování vašich ožralých kamarádů je opravdová zábava.

A pokud jde o vztahy.
Bohužel myslím, že do těchto záležitostí nemám vůbec co mluvit. Jediný vztah který v životě mám, je kamarádský. Romantické vztathy znám pouze z filmů a od mých kamarádů.A celkový dojem získávám porovnáváním těchto dvou věcí.
Pak mám ještě jakýsi vztah s našimi pošťáky. Toť nesnášenlivý. Pošťáci mně prostě děsí, abych řekla pravdu děsí mě i ostatní lidé : kuchařky, spolucestující v autobuse, některé děti, mladí lidé v mém věku, důchodci, prodavačky, ředitelé, učitelé, sekretářka. No asi mě kromě členů rodiny a kamarádů děsí všichni, pošťáci však zaujímají první místo.

Mých problémů je ovšem mnohem víc.

Například mám od malička opravdu velkou fantazii a to někdy způsobuje, že si omě lidé myslí, že jsem šílená. Třeba v mých sedmi letech, bych vám mohla odpřisáhnout, že v koupelně jsou mumie. Chodbami často procházel průhledný přízrak a jsem si jistá, že jsem jednou za oknem viděla čarodějnici letící na koštěti.

Do jistého věku by to bylo jaksi v pořádku, ale u mě to jaksi nepřestává.

- Doma máme opravdu hodně skříní, některé jsou vážně hodně velké. Prozkoumala jsem je všechny. Bylo to potom co všechny knihy o Narnii byly přečteny. Mé obrovské přání bylo jí najít stejně jako děti v té knize. Ale asi prostě nemáme správnou skříň.

Taky se musím přiznat, že jsem se snažila projít zavřenýma dveřma.
Snažila se kouzlit jako Harry Potter ( stále očekávám ten opožďený dopis z Bradavic.)
Snažila se vařit. ( zřejmě mé největší fiasko.)

Je toho samozřejmě víc, ale to už by bylo trochu příliš dlouhé.

Děkuji všem co vydrželi můj "nářek" až dokonce.

A samozřejmě všem co mi sem kdy napsali nějaký komentář. Vážně mě vždycky moc potěší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zaffina zaffina | Web | 12. září 2013 v 21:13 | Reagovat

keď som vstúpila na tvoju stránku tak prvé čo ma napadlo bolo jéééééééj mačky v dizajne proste milujem tieto stvorenia tak ma napadlo že si aj niečo prečítam a klikla som na rubriku pocity autorky a zdáš sa mi zaujímavá nepotrebuješ ten alkohol alebo cigarety atď lebo ty máš práve ten únik z reality ktorý by ti každý mohol závidieť tú fantáziu a priznám sa aj ja... aj ja ti to závidím...

2 Anngelina DellOrto Anngelina DellOrto | E-mail | Web | 13. září 2013 v 19:19 | Reagovat

Tak si myslím že ti rozumím.
I při tom našem věkovém rozdílu.
I přitom že jsem stará čaroda.
Jenom jsem si zkusila to kouzlení a dá se naučit.To opravdové.
Jenom je to hodně časově náročné a pro ty nejtrpělivější.
Škola na to není ale učebnice existuje.

3 sbnm sbnm | Web | 13. září 2013 v 19:46 | Reagovat

[2]:Díky. Možná že to někdy opravdu vyzkouším, ale zrovna teď mám jiné plány. Možná příští prázdniny. To budu mít času habaděj. :)

4 Martin B. Martin B. | Web | 1. října 2013 v 17:12 | Reagovat

Hodně zajímavý článek, je vždycky úžasný natrefit na člověka s takovými "libůstkami" a moct si je přečíst a pak se nad tím zamýšlet :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama