Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Hele vole. Padá hvězda.

5. září 2013 v 18:09 | Nikola Marešová |  Povídky
Marián tiše seděl pod hvězdnou oblohou, pokoušel se uklidnit.Hluboký nádech, výdech. Bude to dobré jen nezačít panikařit. Tráva okolo něj se zvolna kývala ve větru. Mravenci vyrážely do boje vůči velkému neidentifikovatelnému objektu, jenž se usídlil příliš blízko jejich domova. O kousek dál se co nejrychleji mohl plazil černý slimák, jeho slizká svalnatá noha ho už převelice bolela, ale pospíchal dál. Slíbil manželce, že bude doma ještě před večeří.

"Chceš taky?"

Před Mariánovým obličejem se objevila láhev whisky. Poloprázdná.

"Skoro nic si mi tam nenechal," obořil se na Jana a rychle mu láhev vytrhl z ruky. Pak si několikrát loknul. Jantarová tekutina mu spálila hrdlo. Hlasitě si odkašlal.

"Co teď budem vůbec dělat?" řekl a v jeho hlase byl znát náznak paniky.

"Co bysme jako měli dělat, vole. Dopijeme flašku a pak pudem." Jan, kterého mocná síla alkoholu už teď posílala pomalu k zemi, chvíli přemýšlel. Jeho mozek, který nepracoval moc dobře ani za normálních okolností, teď opravdu bral z posledního. "Dopijeme flašku .... a pak ... a pak pudem," černovlasému hromotlukovi se rozzářily oči. " pak půjdeme pařit."
Marián si zhluboka povzdechl a poškrábal se na zadku. Něco ho pořád kousalo. Trochu se odsunul.
"To nemyslím, myslím co s námi teď bude, když nás vyhodili ze školy."
"Kašli na školu."
"Musíme mít přece alespoň nějaký vzdělání ne? Nikde nás nevezmou."
"Děvět let školní docházky. Mě to příde dost dobrý, vole."
"Jenom osum."
"Cože?"
"To je fuk."
"Hele dej mi ještě napít!" Janova ruka se začala sápat po lahvi.

"Myslim, že už si měl dost." Sytě zelenou trávu začala kropit tekutina z lahve. Jan zděšeně vykřikl : "Nech toho!" Ale už bylo pozdě všechna whisky byla nenávratně pryč, pomalu se vsakovala do půdy, rozlévala mezi stvoly, tekla mezi překvapenými mravenci, kolem slimáka, který si zoufale přál aby mohl vystřídat nohy a v neposlední řadě i kolem kudlanky, jenž chtěla ovládnout svět.

Jan se hluboce zachmuřil. Proti takovému plýtvání by měl určitě existovat nějaký zákon.

"Možná, by jsme se mohli prostě řediteli omluvit, no ne?" rozmluvil se znovu Marián, v modrých očích mu svítila naděje. Samozřejmě věděl, že to co udělali se nedalo jen tak omluvit. Posprejovat celou školu, jak vevnitř tak i zvenku, byl vážný přečin. Ale když ono to ze začátku vypadalo jako skvělý nápad. A i sama učitelka výtvarné výchovy říkala, že je třeba školu nějak oživit. Dodat jí barvy aby se děti ve škole cítili veseleji.

"To už asi nepude." Obrovská černovlasá gorila jménem Jan si nervózně mnula ruce. I přes vysoký stav opilosti bylo znát, že se nyní za něco velmi stydí.

"Jak to myslíš, nepůjde?" menšímu chlapci se do hlasu vkradl strach a znepokojení."Neudělal si nic, že ne."

Jan sklopil oči k zemi. A něco velmi nezřetelně zamumlal. Marián ho chytil za triko a přitáhl k sobě. "Co, že jsi udělal?"
Horda svalů se mu vytrhla ze sevření, prudce zezelenala a vyzvracela se asi dva centimetry od druhého kluka. Bylo to o fous.

"Šel jsem do ředitelny a seřval toho příšernýho snoba, že vůbec nerozumí umění. Pak jsem mu ještě řek, že vůbec neumí učit," nastala chvilková odmlka, kdy Jan vydávil poslední zbytky svého posledního oběda ve školní jídelně "a pak, jsem šel vzal ten divnej obraz nad jeho dveřma, jak v něm byla spousta kostiček, a vůbec nevypadal hezky a rozmlátil ho o stůl."
Marián se roztřásl, ředitelův oblíbený obraz dobře znal."To byl Picasso." Originál to sice nebyl, ale i tak to asi stálo opravdu hodně peněz. "A on na tebe nezavolal policii ?" zeptal se roztřeseným hlasem, bylo by opravdu divné kdyby ředitel nenahlásil takové rebelské chování.

"Ale jo zavolal," přikývl ten druhý docela bezstarostně,"zejtra se mám dostavit na stanici."
Tak to je konec. Pomyslel si menší kluk, když zabořil tvář do dlaní. Teď to bude ještě ke všemu řešit policie, divil se, že je ředitel nezavolal ihned a spokojil se pouze s jejich vyhozením. Ale teď se bude zcela jistě pitvat každý jejich prohřešek. Mari zoufale přemýšlel co řekne doma. Navzdory jeho výběru kamarádů hloupý opravdu nebyl, jen se prostě cítil dobře ve společnosti lidí s menší mentální úrovní.
Co má sakra říct až se jeho otec, majitel obrovské firmy zeptá, jak bylo ve škole. Jeho matka byla právnička, proboha. Byli jedna z těch rodin, kdy se jednou všichni společně sejdou u jednoho stolu, otec se s pýchou v očích podívá na svého syna a řekne : "Nastal čas abys nastoupil na mé místo synu." Přičemž mu předá vládu nad rodinným podnikem. Na rameno mu dopadla těžká ruka.

"Hele vole. Padá hvězda."
Opravdu nebem letěla hvězda, jasná a zářivá. Mariánova usoužená tvář se pozvedla. Zoufale si přál aby bylo všechno jinak. Třeba aby je ředitel pochválil za jejich "výzdobu", aby policisté z celého města zapomněli na jejich hříchy. Přál si z celého srdce aby se mohl vrátit do deváté A, mezi své spolužáky.

Ovšem nebyl jediný kdo si něco přál, všichni co hvězdu shlédli si něco přáli.

Ředitel stále sedící doma v koženém křesle, chtěl zpátky svého oblíbeného Picassa. Marie Meluzínová si zase přála sledovat Cesty domů, místo fotbalu nak který koukal její manžel. Malé dítě v malém dětském pokoji o dva kilometry dále, chtělo slona. Spousta lidí má spoustu přání, ale padající hvězda může splnit přání pouze jedno, to je bolestný fakt.

A však v paralelních vesmírech, se jednou stane všechno. Ředitel se vrátí do práce a Picasso bude zase viset neporušen nad dveřmi. Malé dítě k hrůze svých rodičů najde na zahradě slona a Televize pana Meluzína bude už navždy vysílat pouze cesty domů. Jednou se někde tohle všechno stane. V tomto vesmíru to ale nebude.






 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kája Havlová Kája Havlová | E-mail | Web | 6. září 2013 v 21:34 | Reagovat

Ahoj máš nádherný blog plný zajímavých článků :)
Na povídky jsi talent!

2 M. M. | 11. listopadu 2013 v 11:03 | Reagovat

Odkdy je whisky čirá tekutina... ? :D

3 Nikola Marešová Nikola Marešová | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 13:12 | Reagovat

Ehm ... Byla to divná whisky. :D Možná, že to dokonce ani nebyla whisky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama