Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Bezdomovci

1. září 2013 v 16:25 | NM |  Povídky
Klečíc na studené dlažbě jsem žebral o peníze. Chlad do mně pronikal i přes pět vrstev co jsem měl na sobě. V ušmudlaných prstech, pomačkaný cylindr. Zatím v něm spočívala pouze pětikoruna spolu s dvacetníkem od nějakého vtipálka. Kolem se začaly snášet první sněhové vločky, že by byly letos bílé vánoce?
Lidí bylo málo, kdo by se divil, dnes bylo opravdu hnusně, mrazivý vítr bičoval ze všech stran, kdybych mohl taky bych se schoval někam do tepla.
Kromě mé osoby tu strašil ještě Bert a šílená Anna, která se jako obvykle pokoušela z nějakého chudáka vymámit stovku na chleba. " No takhle chytat lidi za nohu! " smál jsem se v duchu. Ta ženská byla vážně den ode dne agresivnější.
Naproti tomu můj přítel Albert seděl tiše na jedné z laviček rozmístěných po náměstí a sem tam vystrašeně juknul po lidech procházejících kolem. Kupodivu se jeho "technika" nemíjela účinkem. Vážně bych chtěl vědět jak to ten chlap dělá.

Blížil se večer a nastal čas to zabalit. "Kolik máš?"" Obrátil jsem se na Berta a sám shrnul do dlaně v černé bezprsté rukavici 25 korun.
"Přesně sto!" chlubil se druhý muž a nadšeně mi zamával bankovkou před nosem.
"Tak to dnes rozjedeš ve velkym, co?" ušklíbl jsem se na něj a nasadil si na hlavu cylindr.
Velká ručička dohnala tu malou na číslici šest. Hodiny na radnici ukazovaly půl sedmé.
"Chci se ještě někde stavit jdeš se mnou?" zeptal jsem se přítele stále s odvráceným pohledem k radnici, pak jsem z kapsy vylovil jablko a zakousl se, do úst mi vnikla mírně nakyslá šťáva.

"Proč jsme tady Hugo? V obchoďáku nás přespat nenechaj. Když jsem to zkoušel minule vyvedla mě ochranka a to né moc jemně."
Ovanul nás závan teplého vzduchu.
"Nemám v úmyslu tu spát." Oznámil jsem Bertovi, jenž se už teď ustrašeně rozhlížel jestli k nám nemíří ochranka."
" Nech toho, ještě si budou myslet, že chcem něco ukrást." Dva bezdomovci jako my, nebudili v žádném obchodním domě dobrý dojem. Lidi jsou strašně podezřívavý a někdy mají opravdu proč. Namířil jsem si to rázným krokem k jedné z místních trafik.
"Co chceš dělat." sykl za mnou zděšeně Albert, přičemž mě pevně chytil za můj dlouhý černý, místy proděravělý plášť. Byl to jeden z mých nejlepších objevů, popelnice skrývají mnohé poklady.
"Chci si vsadit."
" Myslím, že by lidi co ti ty peníze dali, nechtěli aby jsi provozoval hazard."
Zhluboka jsem si povzdechl.
"Sportka není hazard, Alberte, pouze velmi mizivá šance na lepší život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saru Saru | Web | 1. září 2013 v 16:49 | Reagovat

Ta poslední věta, je pěkná a pravdivá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama