Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Augustus Pudl a propiska pravdy 1/6

18. září 2013 v 16:05 | Nikola Marešová |  Augustus Pudl a propiska pravdy
Studenti svorně zmlkli. Přestali řvát, mluvit a šeptat, zarazili všechny rozdělané hádky a gangsterské války různých skupinek. Borci i lůzři všeho druhu pozvedli hlavy od rozehraných piškvorek.

Čekali až zazní učitelčin rozsudek. Celá třída se na malý okamžik stala opravdovým, nefalšovaným kolektivem, kdy nikdo nevybočoval z řady. Hlavou všech jedinců bloudila jediná myšlenka.Budem psát?
Profesorka Jaroslava Ulrichová stojící u katedry si hlasitě odkašlala. Žáci v předních lavicích se bezděčně nahnuli dozadu, dál od ní. Paní Ulrychová byla již velmi sečtělá žena, její tvář brázdili četné vrásky. Ruce měla staré, seschlé a rozklepané.

Největším důkazem a ukazatelem jejího věku bylo však to chrchlání. Ten kašel v sobě skrýval mnohé. Životní prožitky a zkušenosti, jakými bylo například dlouhé kouření a alkoholismus, spolu snad se všemi nemocemi světa. Jen představa všech bacilů, virů a mikrobů jenž se mohli skrývat za obyčejným malým odkašláním, nutila všechny školou povinné, prát se každý den, jenž obsahoval hodinu fyziky, o místo co nejvíce vzadu.

Kalný zrak se zaměřil na studentíky v lavicích. Do ucha bylo nasazeno ultramoderní sluchátko, té nejlepší kvality. Přímo hlásalo varování : Už moc dobře nevidim, ale za to slyšim doopravdy všechno!
"Dnes studenti." chraplavý hlas se líně nesl napětím napěchovanou místností. "Si ... zopakujeme , to co už všichni máte dávno znát ze své základní školy, akci a reakci. Ale ještě před tím ... si napíšeme slíbený test."
Velká tikající bomba dokončila odpočet na digitálním časoměřici a ohlásila se světu hlasitým výbuchem. Vzduchem jako ostré střepiny letěli připravené výmluvy. Všechny do jedné mířily svými hrozivě zaostřenými hranami přímo na Jaroslavu Ulrychovou.

"Vždyť jste říkala, že budeme psát až příště!"
"Vůbec si nepamatuju, že by jste říkala, že máme psát nějaký test!"
"Nemůžete nám to dát dneska."
"Musíme si to nejdříve zopakovat!"
V prostřední lavici u okna se zdvihla ruka, o chvíli později povstal i majitel ruky.
"Moc se omlouvám paní učitelko, ale půjčil jsem sešit Karlovi a ten mi ho ještě stále nevrátil. Neměl jsem se z čeho učit, mohl bych vás prosím požádat o přeložení testu?"
V tu chvíli se kolektiv rozpadl, jeden člen byl vyřazen.

Karel Hrudka se silnou nenávistí v očích upřeně zíral na vytáhlého kluka s dlouhými, černými kudrnatými vlasy. . "Ohavný šprt." zamumlal si pod vousy a jeho spolusedící horlivě přitakal. "Zmlátíme ho?"



Byla hluboká noc, v lesích to tiše ševelilo, sovy houkaly a hraboši a myši se schovávali v podrostu. Měsíc na nebi dnes zářil opravdu jasně, nedokázal však přezářit světla měst.Spořádaní unavení lidé, z celodenní dřiny se již pomalu ukládali ke spánku. Jiní, možná ne už tak spořádaní a jak to tak vypadalo ani unavení, mířili na nějakou pořádnou pařbu.


Uvnitř Klubu bylo těsno, spousta neznámých občanů se na sebe tlačila a hopsala do rytmu po parketě, nebo po svých padlých kamarádech, jež skolil alkohol. A aby toho nebylo málo blikala na hordu těl spousta barevných světýlek - jeden by z toho mohl klidně dostat epileptický záchvat.

"Čau kočko." Samuel Kučera se bohorově opíral o bar. "Nechceš si jít někam užít."
"Kámo ty máš vážně dost."
"Doufal jsem, že by jsme mohli být více než přátelé."
"Myslím, že nejlepší bude když tě odvedu domů."
"Taky si myslim."
Václav Potměšil chytil svého kamaráda pevně pod jednou rukou a začal ho vést směrem k východu.

Venku vál slabý větřík, Václav se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu, jen aby si vzápětí zapálil cigaretu a vdechl do sebe co nejvíc nikotinu.

"Mladý pane! Mladý pane!"

Směrem ke dvojici se pomaličku belhal stařičký dědeček, s optimistickým úsměvem nad dlouhou bílou bradkou, vypadal tak nějak kouzelně.

"Ano?" směrem k dědečkovi byl vyfouknut oblak kouře.

"Zapálil by jste mi mladíku?" V důchodcově dlani se objevil dlouhý doutník.

"Těbůh chlape." opilý Samuel se pokusil zaostřit na nově příchozího."Neznáme my se odněkud."

Červený zapalovač sebou dvakrát škrtl. Ohýnek se rozhořel a z doutníčku se začalo kouřit. Kučery si nikdo nevšímal.

"Moc ti děkuji mládenče, jsi dnes jediný kdo mi poskytl tuhle malou službu."
"V poho dědo."
"A protože jsi na mě byl tak hodný něco ti dám." Dědeček se začal prohrabovat v kapsách svého ošuntělého kabátu. Za ustaviččného tichého brumlání šmátral po celém těle. Čím déle hledání pokračovala, tím se zdál milý dědeček nervóznější a nervóznější.
Václav už si v duchu sprřádal vhodnou omluvu, aby mohl odejít od toho divného staříka. Když s vítězným úsměvem dědeček nalezl to co hledal. Radostně zamával předmětem nad hlavou, pak natáhl ruku a otevřel dlaň. Na vrásčité dlani ležela modrá propisovací tužka.

"CVAK, CVAK." zacvakala vesele, jakmile stařík párkrát zmáčl stříbrný čudlík na jejím konci.

"Na vem si ji, je tvoje, věřím že ti brzo přijde vhod."
"Díky." zabrumlal Václav a opovržlivě pohlédl na nabízený dárek.
"Ale pozor, není to jen tak obyčejná propiska, stejně jako já nejsem žádný obyčejný důchodce." zasmál se a vtiskl propisku do mladíkovi dlaně.
"To víte, že jo dědo, děte se z toho domů vyspat." Na to znovu pořádně chytil svého kamaráda a vyrazil vstříc domovu. Už se taky těšil do postele.

Mezitím se asi o deset kilometrů dál, pokoušel Augustus Pudl dostat do sebe co nejvíce informací ze skript literatury. Bylo mu opravdu jedno, že bude pro všechny ve třídě a možná i pro všechny v celé škole za šprta. Už si zvyknul.
Přece jenom jednoho dobrého kamaráda už měl a to ostatní může jít stranou. Snažil se mít hlavně dobré známky a pokud možno udělat za tři roky co nejlépe maturu. To byl prozatím jeho hlavní životní cíl. Vždy si dával opravdu velký pozor, aby si toho moc dopředu neplánoval. Zklamání je hrozná věc, na něco se těšíte a přesně v dobu kdy má nastat ta radostná, dlouho očekávaná událost se něco zvrtne.

odložil skripta, jestli bude ještě chvilku číst praskne mu hlava. Unaveně si protřel bolavé oči a připravil se ke spánku. Hlavou se mu hnaly myšlenky na sešit z fyziky. Potřeboval ho, dopisovat celý sešit kvůli jednomu ňoumovi jakým byl Karel Hrudka, se mu vážně nechtělo.

Možná by mu to mohl vysvětlit. Promluvit si s ním aby mu sešit vrátil. Jenže Karel byl přece jenom hrubý primitiv a jakýkoliv logický rozhovor by byl pouze ztrátou času. Škoda, že neví kde Hrudka bydlí, mohl by tam zajet, přesvědčit matku, že je Karlův dlouholetý kamarád, vkrást se do jeho pokoje. Jo .... skvělý nápad, možná že to zkusí. S poslední myšlenkou na to jak by mohla vypadat matka někoho jako je Hrudka se Augustus propadl do říše snů.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama