Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Augustus Pudl a propiska pravdy 5/6

29. září 2013 v 12:31 | Nikola Marešová |  Augustus Pudl a propiska pravdy
Václavovo vychrtlé tělo bylo připnuto na zeď, silná ruka mu sevřela krk a začala ho dusit. Karel Hrudka byl ten den neklidný. Dostal několik příšerných známek ze všech možných předmětů, chtěli ho vyhodit ze školního florbalového týmu, jeho holka se s nim chtěla rozejít, ušpinil si svou nejlepší koženou bundu a teď na intru potkal tohohle příšernýho skrčka, který by možná mohl vyřešit všechny jeho problémy.
Bylo to vlastně zcela jednoduché, bundu mu ušpinila jeho, ještě ne úplně ex přítelkyně, protože se obávala, že už nebude chodit s nejlepším sportovcem na škole a z týmu ho chtěli vyhodit kvůli jeho špatným známkám, nejdřív práce potom zábava. Hmm takže stačí z tohohle zmetka vymačkat jak to , že je najednou tak úspěšný ve škole a všechno bude zase v cajku.
Potměšilovi se začali stmívat před očima, nemohl dýchat, opravdu velmi bolestivě si uvědomoval přítomnost školního šikanátora Karla.

"Jak to děláš!" zasyčela vztekle hromada svalů a několikrát Václavem hrozivě zatřásla, až mu jeho blonďatá hlavička několikrát docela tvrdě narazila do zdi. Kolem se potichu proplížila skupinka tří chlapců menšího vzevření, jeden z nich se soucitně podíval na připnutého génia na zdi a povzbudivě se na něj usmál. Mohlo mu být druhého kluka líto jak chtělo, ale pomoci by mu nešel ani za zlatý prase, přece jenom byl opravdu moc rád, že Karel nebije jeho.

"Vůbec nevim o čem to mluvíš Karle, v poslední době jsem se jen hodně učil." vydal ze sebe sípavě blonďák, v duchu prosil všechny bohy, aby tento den nebyl jeho posledním. Tmavě hnědá bradka, znepokojivě blízko jeho tváře se hrozivě zakývala. Jeho hlava znovu několikrát uděřila do zdi za ním.
"Přísahám,že jestli mi to neřekneš, tak tě zabiju." dvě šílené zorničky spočinuly na Václavově tváři. "Věříš mi?" Zoufalý Potměšil horlivě přikyvoval, nebyl důvod Hrudkovi nevěřit, určitě měl na svědomí už spoustu nevinných lidí ubydlených na intru.

"Tak povídej." Václav vycítil chvilkový nával odvahy, opravdu nikomu nechtěl prozradit své velkolepé tajemství, moc se mu líbilo být nejlepší. Chtěl být nejlepší ! Ale.... touha po životě byla větší, než touha po slávě.
"Kouzelná propiska? Děláš si ze mně prdel Potměšile!"

Ne, ne, věř mi říkám ti pravdu!

Václavova hlava se znovu přiblížila velmi blízko, k teď už poměrně omlácené zdi. "Můžu ti to dokázat." vydechl rychle.

Karel Hrudka v celém svém mizerném životě neviděl nic tak nádherného, lehounce pohladil lesklou modrou plochu. Teď už věděl jak chutná vítězství.


Augustus dostával velmi silný tik do levého a střídavě do pravého oka, tohle už na něj bylo vážně moc. "Nejdřív Potměšil a teď Hrudka, to přijde divný dokonce i mě." řekl Marek a Augus pouze automaticky přikývl. Celá ta záležitost přišla divná i učitelům, zázračně objevený génius se znovu změnil na nejhoršího z nejhorších a místo něj se na scéně objevil myslitel zcela nový a taktéž zcela nečekaný, Karel Hrudka. Stejně jako to bylo dříve u Potměšila se zdálo, že Karel prostě po dlouhodobém hledání nalezl svoji vrozenou inteligenci. Ať se profesoři, učitelé i ředitel snažili jak chtěli, nemohli u něj nalézt nic, co by bylo v rozporu se školním řádem, žádné taháky ba ani inteligentní přítel na telefonu.

"Hrudka! K tabuli !" Igor Tatar pětadvacetiletý učitel, který toho měl právě dost, se chystal dostat celé té věci na kloub. "Do své schopnější ruky, laskavě uchopte křídu a pusťte se do práce, chci po vás časovou osu, pokuste se do ní zapsat ty nejdůležitější události, od doby pravěku až do dnešní doby." Hrudka slavnostně vstal, vydal se k tabuli a jak mu bylo přikázáno, uchopil do své levé ruky, do té kterou měl schopnější sněhově bílou křídu, přiložil ji k ušmudlané tmavě zelené ploše a uvědomil si, že je v hajzlu.
"Na co čekáte pane Hrudko? Osobně bych vám na začátek radil udělat dlouhou vodorovnou čáru." Karel tah provedl. Posléze už bez rady učitele udělal úplně vlevo, čáru svislou a nad ní velkými tiskacími písmeny napsal pravěk, pokračoval starověkem, středověkem, novověkem až se dostal k době nejnovější. S vědomím, že to bude vše, místo bez svolení učitele opustil. Ten se ušklíbl. "Doufám, že jste si zcela vědom, že je to nedostatečná." Karel lhostejně přikývl, v písemném testu si to jistě zase co nevidět napraví.

Igor Tatar si po dlouhém znepokojujícím týdnu, mohl znovu dopřát svou nejmilejší zábavu, otevřel třídnici zhruba v polovině a pod jméno Hrudka Karel, napsal s velkým zadostiučiněním pět. Život byl zase krásný.


Marek znepokojeně pozoroval svého kamaráda, po celý zbytek dne neřekl ani slovo, po školních chodbách chodil jako tělo bez duše a i na hodinách vypadal nepozorně. Přece jenom Augustus Pudl byl po celé škole, jak mezi studenty tak mezi učiteli, znám zvláště výborným vnímáním a aktivitou v hodinách spolu s dokonalou školní docházkou. Takové rapidní zhoršení z hodiny na hodinu věštilo špatnou budoucnost.

"Marku?" ozval se po dlouhé době zamyšlený hlas jeho spolusedícího.

"Ano?"

"Pomohl bys mi o přestávce s něčím?"

"To záleží na tom s čím."

"Neblbni, co pak jsem po tobě chtěl někdy něco hroznýho? Prostě řekni že mi pomůžeš."

"Ty že si po mě nikdy nechtěl nic hroznýho? Zrovna před minulý týden jsem s tebou musel hledat protézu tvé babičky." odpověděl Marek a na tváři mu vyvstal znechucený výraz. Augustovu babičku už nechtěl v životě vidět.

"Vždyť jsem ti poděkoval! A pozval jsem tě za to na zmrzlinu. Přece jenom by jsme tu protézu bez tebe asi nikdy nenašli."

"Jo. To jsem byl, ale tak znechucený, že jsem si to vůbec neužil." řekl, pak se s káravým pohledem obrátil na souseda. "A pořád jsem přesvědčený že si vůbec nehledal, jen si seděl a bavil se s babkou." zavrčel podrážděně.

"Tomu se říká výslech víš, nemůžu za to, že má babička sklerózu."

"Prostě si mě v tom nechal."

Na chvíli nastalo ticho jak si oba zapisovali nové zápisky na tabuli, to si vyžadovalo opravdovou koncentraci, nová učitelka měla vážně příšerný styl psaní.

"Takže mi pomůžeš?

"No dobře a s čím?"

To jeho kamarádovi vykouzlilo na tváři obrovský úsměv. Marek byl chycen, již nebylo cesty zpět.
"O přestávce zbijem Karla." řekl nonšalantně. No, nebude to legrace? Vždycky jsem si chtěl zkusit jaké je to být hrubý a primitivní." jeho úsměv se ještě rozšířil."

"Ne, ani náhodou."

"Pozdě, už si souhlasil."


"Nemůžu uvěřit tomu, že to vážně děláme." Byla právě velká obědová přestávka, neboli kouřová jak jí přezdívala většina školy. Jejich plán byl celkem jednoduchý, Karel zrovna asi před čtyřmi minutami zamířil na oběd. Z vlastní zkušenosti věděli, že Hrudka je příšerný nenasytný žrout, počítali s tím, že klasickou malou porci podávanou v jejich jídelně, by měl být schopen spořádat do méně jak šesti minut.
Celková akce měla započít po Karlovu odchodu z jídelny, tedy zhruba za dvě minuty.

"Připrav se."

"A proč ho mám mlátit já? Byl to přece tvůj nápad." Marek byl vysoce nervózní, v ruce svíral tlustou knihu.

"Já akci vymyslel. Teď je řada na tobě abys jí provedl."

"Ale...."

"Pozor myslím že už jde."

Po Markových zádech přeběhl mráz. Proč s timhle sakra souhlasil. Musí se naučit říkat ne.
Chodbou mířící k jídelně zazněly kroky, rychle se blížily k místu kde se schovávali.

BUM!

Liduprázdnou chodbou zazněla rána. Na zem padla chlapecká postava.

"Ups. Asi jsem se spletl. Sorry."

"Proboha."

"Počkat, to se vlastně výborně hodí! Popadni ho za nohy Marku."

"Ale..."

"No tak. Rychle! Než někdo přijde."

Popadli bezvládnou postavu na zemi a rychle s ní zamířili do chlapecké koupelny. Augustus si nemohl pomoci, ale musel se šíleně usmívat. Konečně přijde té věci na kloub.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama