Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Augustus Pudl a propiska pravd 2/6

20. září 2013 v 17:52 | Nikola Marešová |  Augustus Pudl a propiska pravdy
Autobus přeplněný puberťáky a jednou důchodkyní mířící za slevami, kodrcal probouzejícím se městem. Byla ještě šero, lampy zhasínaly a všichni si přáli být doma hezky zachumlaní v postelích a ještě si tak hodinku dvě schrupnout. Jen zmíněná důchodkyně s trekovými holemi vypadala opravdu šťastně. Nakupování pro ní vždy byl spíše takový celodenní výlet, na který se už dlouho dopředu těšila. Třásla se vzrušením, až dorazí na další zastávku, musí být rychlá, ty velké slevy platí jenom do deseti a určitě tam bude spousta jiných lidí, co toho budou chtít využít. Pevněji sevřela trekové hole, ona jim tedy nic zadarmo nedá, budou se muset rvát.

Řidič autobusu hlasitě zazýval, nesnášel tyhle ranní směny. Byla zima, cestující nevrlí, on sám byl taky nevrlý a celkově to stálo za prd. Zmáčkl příslušné tlačítko a vypustil ven velmi natěšenou babku. Takovýhle lidi vážně nesnášel, byli ještě horší než ti rozespalí, hnusní spratci, ty alespoň chápal. Ale člověk co je po ránu šťastný a vypadá jako by mu právě pomalu vycházející slunce prozářilo celý jeho život? Ne, takové lidi ve svém vozidlu po ránu prostě nesnesl.
Jeho stříbrné hodinky, dárek od manželky k třicátým pátým narozeninám, ukazovali půl osmé. To znamenalo, že přijede akorát na čas a taky že to v práci bude muset vydržet dalších pět hodin. Smutně si povzdechl.

"...konečná prosíme vystupte."
Horda nedospělých, nevyspělých lidí se vrhla ke všem možným východům. O kousek dál se rýsovala hranatá budova. Střední škola a odborné učiliště, jak depresivní pohled v tak časnou hodinu.

Augustus poklepal svému kamarádovi na rameno. "Už jsme tady, vstávej."
"No jo, vždyť už du." Marek se v sedadle přetočil, tvář se mu rozplácla o studené okýnko, zachrápal.
"No tak vstávej." Augusta už jejich takřka každodenní, nebo alespoň minimálně ob denní rituál přestával bavit. Pořádně chytil Marka za rameno a párkrát jím zatřásl. Přece není možné aby někdo takhle pořád vyspával v autobuse!
"Mohli by jste už laskavě vystoupit? Za dvě minuty musim vyjet."
Řidič vyšel netrpělivě ze své kabinky, co pak ti dva neslyšeli hlášení? Už dávno říkal, že použít slova prosíme vystupte není ten nejlepší nápad, kdekdo si pak může myslet, že vlastně může zůstat.
"Jo jistě, moc se omlouvám." znovu zatřásl spáčovým ramenem. Vypadá to že tady měl někdo rušnou noc, pomyslel si sarkasticky a chytil Marka pevně pod křídlem, pak ho hrubou silou vytáhl z autobusu a znovu se omluvil řidiči.
"Vyspal ses hezky?"
"Hmmmm."

Do třídy sice dorazili mezi posledními, ale místnost byla poloprázdná, za to určitě mohl ten modulový test z literatury. Přece jenom tu panoval všeobecný názor, lepší žádná známka než špatná známka. Dlouhovlasý kudrnatý kluk zamířil na své obvyklé místo k oknu. Tam se usadil a začal se rozhlížet po třídě. Marek vedle něj už znovu chrápal, Eva řešila nějaké ženské problémy, nějací pitomci se vzadu chechtali jak blbci nad youtubem a všichni předpokládaní flákači chyběli. Augustovy oči se zarazily na Václavovi, jeho mozek ho informoval, že něco není v pořádku. Václav se velmi často počítal právě mezi ty chybějící lemply, hlavně když šlo o nějaký test týkající se českého jazyka a teď si tady sedí klidně a bez obav a dokonce se usmívá. Otočil se zpátky směrem k tabuli, odolal nutkání jen tak z rozmaru vzbudit chrápajícího spolusedícího vedle sebe a připravil se na následující hodinu.

Když se Václav probudil předpokládal, že bude oxidovat doma a na školu se vykašle, stejně jako většinu času kdy měli něco psát. Ten den se však stalo něco co ho přimělo plány změnit. Jeho noční setkání s neobyčejným důchodcem se ukázalo velmi prospěšné, ač se to zprvu nezdálo ta věnovaná propiska byla úžasná. Zjistil to docela náhodou. Probudil se brzy a šel si udělat snídani, nalil si čaj, do něj propašoval jednu či dvě kapky rumu a začal si číst noviny. Chvíli listoval až se dostal ke své oblíbené sportovní pasáži. Sparta prohrála 2:0. "No to je opravdu nečekané." ušklíbl se sarkasticky a četl dál. Prokousal se celou částí věnovanou fotbalu a chystal se noviny odložit.
Na druhé straně se skvěla velká křížovka. Nikdy neměl podobné věci rád. Křížovky. K čemu je člověk potřebuje? Pouze mu připomínají jak je čím dál tím víc blbější a blbější a blbější. Vzal do ruky propisku, možná by to mohl zkusit, jen tak pro zábavu. Sám nad sebou zhnuseně zavrtěl hlavou a dal se do luštění.

Přiložil hrot propisky do volného políčka, už už chtěl napsat L, ale ruka se mu znenadání pohnula úplně jiným směrem a napsala J. Tak to pokračovalo asi pět minut, dokud nebyla vyplněná celá křížovka. Václav se zmateně díval jak text pomalu zasychá. Koukal na všechny ty intelektuální odpovědi a nevěřil vlastnímu zraku. To přece nemohl napsat on. A nebo ano? Přiblížil si psací potřebu k obličeji a začal si ji bedlivě prohlížet. Teprve teď si všiml, že je to ta propiska. Co to říkal ten pomatený důchodce? Věřím,že ti brzy přijde vhod. Ano tak nějak to říkal. Propiska v ruce vyzařovala tichou energii. Slaboučkou ale přesto citelnou. Jak to,že si toho předtím nevšiml?

Václav se podíval na hodiny bylo teprve 7:20. Do školy to má pěšky asi čtyři-sta metrů, možná ani to ne. Vyběhl nahoru do svého pokoje a sbalil si věci do školy. To je jeho šance. Test z Češtiny za 1! A to bez opisování!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama