Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Pravda o upírech

30. srpna 2013 v 21:03 | Nikola Marešová |  Autorčiny úvahy
Co když upíři nejsou tím, čím se zdají být?

Podle jakéhosi všeobecného přesvědčení je upír krásný vysoký muž, s bledou kůží, která podle Twilight ságy na slunci září a tím oslepuje případné nepřátele či kolemjdoucí, nebo je přinejmenším nutí ihned si nasadit sluneční brýle. Většinou také nosí krásný zdobný šat ušitý na míru, z čehož prakticky vyplývá že všichni upíři jsou nechutní snobové a zbohatlíci, nebo alespoň zloději či politici, což ovšem může být často jedno a to samé. A samozřejmě mají ty zuby.
V případě upírky, by jsme se prakticky dozvěděli úplně to samé. Je krásná, půvabná, draze se obléká a má nádherné dlouhé bělostné špičáky na probodávání krků.

K jakému závěru však skutečně dojdeme, budeme-li natolik odvážní hledat pravdu? Realita je nečekaná.

Ač je to k neuvěření opravdový upíři, jsou velice blízcí jistým tvorům, kteří nejednou napadli houbaře, či nebohé dítě procházející se vysokou travou, jenž na sebe zapomnělo nastříkat repelent. Ano řeč je o klíšťatech.
Přes veškeré očekávání všech nadšených fanoušků určité ságy, která mi přivodila zděšený výraz na tváři a velice mě iritovala, opravdový krev sající "zabiják", nikdy přes veškerou svou snahu nebude vypadat jako Edward. Skutečný zástupce tohoto druhu je totiž malý. Dospělý jedinec dorůstá do výšky průměrného devítiletého, v ojedinělých případech až jedenáctiletého dítěte.
Ovšem nevypadá jako liliput! Ne! Upíři jsou po většinu svého života nuceni vydávat se za děti. Jsou našim ratolestím v mnohém podobni a za život mezi nimi jsou vysoce vděčni. Jelikož i přes svůj mírně odpuzující, krvavý jídelníček, si opravdu rádi hrají, kreslí a popouští uzdu své fantazii.

Vlastní upírovo stravování probíhá velmi podobně, jako už u zmíněného klíštěte. Hladový jedinec na svou oběť - jíž se může stát učitel, majitel kolotoče, či prodavač párků v rohlíku - skáče. Rukama se pevně uchytí svého hostitele kolem krku, pak už stačí zabodnout zoubky a sát. Nejzajímavější pak na celé věci je, že napadnutý člověk si zákusu ani pozdějšího sání, není vědom. Přisuzuje se to za vinu šoku, z toho, že na postihnutého skočilo ( většinou ) úplně cizí dítě a přání co nejrychleji ho sundat.
Samotné dítě je posléze mnohem tlustší a spokojenější, než tomu bylo před útokem. Takto uspokojený tlustý upírek, vydrží bez jídla minimálně měsíc, který stráví plněním svých dětských radostí a snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama