Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Popelka

31. srpna 2013 v 13:29 | Nikola Marešová |  Převrácené pohádky
V malé vesnici blízko zámku žila dívka, říkala si Popelka, na její pravé jméno už si nikdo nedokázal vzpomenout.
Popelka pracovala jako kominík a dělala to ráda. Měla také dvě nevlastní sestry : Naďu a Boženu. Mezi třemi sestrami vládly dobré vztahy, ač byly v různých směrech dívky hodně rozdílné vycházely se sebou a měly se rády. Čas od času sice nastal nějaký menší boj, ale to je jen na chvíli přišla navštívit obvyklá sourozenecká rivalita. Ale jeden zádrhel tu přece jenom byl, popelčiny dvě starší sestry dělaly v domě strašný nepořádek a když se ho párkrát pokoušely uklidit dopadlo to katastrofálně. Proto jim Popelka veškerou činnost jen mírně související s uklízením a čistěním zakázala a dělala to sama. Nechtěla totiž aby je přišli navštívit z hygieny. Kvůli svým nevlastním sestrám se však často pohádala s macechou, ta byla toho názoru, že i její vlastní děti by se měly naučit trochu se ohánět v domácnosti, jinak zůstanou na ocet.
Teď tedy musela nejmladší dívka školit své sestry v uklízení. Dnes měly začít a Popelka se toho oprávněně děsila.

Nejdříve svým sestrám vysvětlila vše o tom jak správně uklízet a pro jistotu jim podala ještě svou příručku, kterou pracně psala celou noc.
Dívky po celou dobu nadšeně přikyvovaly. Popelka je tedy přes své nejlepší přesvědčení vpustila do jejich pokoje a sama se vydala poklidit kuchyň. Doufal že stihne uklidit celý dům, bez pomoci svých sourozenců. Ti už však o pár minut déle přiběhli a chtěli se pustit do uklízení obýváku.

Jejich mladší sestřička je ovšem zarazila a navrhla, že by nejdřív měla zkontrolovat jejich pokoje. To se ukázalo jako dobrá volba, pokoj obou děvčat sice vypadal uklizeně, ale Popelku zaujalo jak obě znervózněly, vždy když prošla kolem skříně. Opatrně s očekáváním, že se na ní vyvalí horda věcí otevřela skříň. Nic.
,, Vidíš vše je uklizené." usmála se dvojčata.
,, Můžeme teď uklidit obývák ? "prosila. Popelka neviděla jinou možnost a svolila, nemohla jim to zakázat, bohužel k tomu neměla žádný pádný důvod. Když, ale celá jejich skupina dorazila do obýváku ( Popelka je hodlala kontrolovat), Naďa a Božena nezačaly pracovat, jen stály uprostřed místnosti a zíraly na ní.
,, Vy už nechcete uklízet ?"vyptávala se zmateně Popelka. Bylo jí divné že se na to dvojčata okamžitě nevrhla, vždyť před chvílí málem přerazily, jak chtěla jedna druhou předběhnout.
,, Ty nám nevěříš ?"opáčila Božena.
,, My to zvládnem."přizvukovala Naďa. Obě se u toho poťouchle smály.
,, Jenom se kouknu jak vám to jde a hned odejdu."
,, Nezačneme dokud tu budeš, máš určitě taky ještě práci, ne ?"
,, Zůstanu jenom na dvě tři minuty, pak hned zase půjdu."Po neústupném pohledu nevlastních sester přidala.,,Přísahám."Nepomohlo to, byla napůl odvlečena a napůl přenesena do kuchyně.
A se slovy, nemusíš se bát tam byla uzamčena.
,, Kde jste sebraly klíče ?"zakřičela přes dveře. Její podezření se potvrdilo , když se z druhé strany ozvalo :,, Od mámy."



"Amélie kdepak jsi !"volala šeptem Božena, když se soukala pod svou postel. Pomalu ale jistě jí začal přemáhat vztek. Kam se ksakru poděla?
,, Mám ji!"ozvalo se z obývacího pokoje.
Božena se rozeběhla za hlasem své sestry. Blonďaté vlasy za ní vlály.
,, Kde se schovávala? "řekla nakonec udýchaně, hlavou kývla směrem k malému stvoření, jenž Naďa držela za nohu hlavou dolů.
,, Já už vám pomáhat nebudu !"vykvikl tvor ženského pohlaví a výhružně mával kouzelnou hůlkou, zakončenou stříbrnou hvězdou od níž odletovaly jiskry.
,, Vždyť jenom mávneš hůlkou, na tom není nic težkýho!"rozzlobila se Božka a výhružně ukázala prstem na vílu.
V dívčiných očích se objevil výraz hlubokého zadumání, pak bez velkých obtíží vyrvala víle Amélii hůlku z drobné dlaně a nadšeně s ní zamávala nad hlavou. Pokoj byl rázem uklizen.
"Páni."vydechla svorně děvčata a úplně ignorovala ječení víly.

Mezitím Popelka v kuchyni jen stěží udržela na uzdě svou nervozitu. Ucho měla přilepené ke dveřím.
"Co je to za rány?" divila se v duchu. Představa jak asi bude vypadat pokoj, až se do něj vrátí, ji velmi děsila.
Malá černovlasá dívka prudce vstala ze židle, na které dosud seděla, pak přešla k oknu. Byla to docela výška. Ještěže netrpěla závratěmi.

Na dlažbě před statkem se ozvalo zvučné klapnutí, jak černé boty dopadly na zem bez majitele, ten bohužel ještě visel o kus výše. Černovlasá holka se zahákla prsty za okap, opatrně shlédla dolů pod sebe, k tomu aby se znovu bezpečně postavila na pevnou zem jí bránil asi metr volného prostoru. Zavřela oči a pustila se. S hlasitým a bolestivým" AU!"dopadla přesně vedle svých bot na zadek.

Poté co se vzpamatovala a donutila k pohybu tělo, vyrazila do domu. Prudkým pohybem rozrazila dveře do obývacího pokoje.
Zůstala stát s pusou dokořán. Kolem ní líně prolétlo prase s bleděmodrými motýlími křídly. Spokojeně chrochtalo.
Létající čuník, ale doopravdy nebyl to co si skutečně vyžádalo její pozornost. Před krbem, hned vedle svázané víly se povalovaly dvě kreatury, jedna z nich měla v ruce hůlku.
"Naďo, Božko?"oslovila ležící příšery opatrně, tělem se jí plížilo neblahé tušení, že by to opravdu mohly být ony.

" Popelka!"

Černovlasá dívka se v mžiku otočila a upřela pohled na vílu, které se konečně povedlo vyplivnout z pusy ponožku, jenž sloužila jako roubík.

"Ano?"otázala se nejistě.

" Podej mi prosím mou hůlku a rozvaž mě."

Jen co tak Popelka učinila, Amélie půvabně vzlétla a ve vzduchu předvedla nádhernou piruetu.

"Jsem tu abych ti splnila tvé nejvroucnější přání." řekla svým zvonivým hláskem.

"Přinesla jsi mi nejnovější kominickou štětku?" optala se vzrušeně popelka a z tváře jí svítilo opravdické nadšení. Ostatní kominíci budou tak žárlit.

"Ne,ne,ne!" zakřičelo malé stvoření a zděšeně si přikrylo rukou ústa." Přece tě vezmu na královský ples, dám ti ty nejhezčí šaty. Budeš tančit s princem a zamilujete se do sebe...."

"Cože!"Teď byla řada na Popelce aby se zatvářila zděšeně. " Já na žádný ples nechci !"rozhodila ruce do strany, na tváři nechápavý výraz.

"Co kdybys, radši dala do pořádku mé sestry." řekla a nekompromisně zapřela ruce v bok.

"Ale"

"Žádné ale. Dej je okamžitě do pořádku." Teď už s ní opravdu cloumal vztek a rozhořčení. Víla neochotně mávla hůlkou.
Zmizelo prase, poník vykonávající svou potřebu v rohu místnosti a její sestry už zase vypadaly jako lidské bytosti. Ale stále ležely bez života na zemi, jen mírné zvedání jejich hrudí prozrazovalo, že ještě nejsou žhavými kandidáty na pobyt v márnici.

"Jsou v pořádku, jen může chvíli trvat než se proberou,"oznámila Amélie a nasadila nevinný výraz." Nepůjdeme se mezitím podívat na ples?"

" Prosím."dodala, když na ní dívka vrhla zuřivý pohled." Jenom chvíli, uvidíš že se ti to bude líbit."

"Ne"prohlásila Popelka rezolutně a otočila se k Amélii zády. Po chvíli uslyšela slaboučké vzlyky.

"Ty to nechápeš." řekla okřídlená postavička a pořádně se vysmrkala do krajkového kapesníčku.
" Jestli nepůjdeš, určitě přijdu o práci, degradují mě na vílu zubničku."

Černé vlasy zavlály a Popelka byla rázem otočená zase směrem k ní.

"Co je špatné, na tom být víla zubnička?"zeptala se nechápavě.

"Víš kolik dětí má zkažené zuby?"otřásla se odporem víla splněných přání a na tváři se jí usadil prosebný výraz.

"Dobře tedy, já půjdu."zavrčela Popelka, znechucení na její tváři bylo jasně patrné.
" Ale zůstanu tam jenom do půlnoci jasný, ani o minutu dýl."

"OK"



Mladá dáma v rudých šatech na skleněných podpatcích vešla do místnosti velkými dvoukřídlými dveřmi, ihned se k ní rozeběhl snad tucet mladíků.
"Mohu vás poprosit o tanec má paní."řekl nejhezčí z nich líbajíc hřbet ženiny ruky. Červené rty se zvlnily v úsměvu.
" Ale jistě."
Společně pak vyrazili na parket.
Popelka se na to všechno opovržlivě dívala z rohu. Na rameno jí dopadla mužská ruka.
" Promiňte slečno, mohl bych vás požádat o pomoc?"

"Podle toho co by to mělo být."řekla dívka v kominickém úboru ( šaty si vnutit nedala ) s očima stále upřenýma na tančící pár.

" Máme problém s kamny, za normálních okolností bych to zvládl sám, ale tohle bude asi vážnějšího charakteru, pomocná ruka by se hodila. Navíc jsem slyšel, že jste velmi zkušená, v kominickém magazínu se o vás vyjadřují velice pochvalně."

Popelka se otočila tváří k neznámému muži." A vy jste?"

"Vladimír Černý."oznámil muž a usmál se." Princův bratranec, nemáme toho moc společného."ušklíbl se s pohledem na načančaného tancujícího prince.
"Děsnej snob."zašeptal jí do ucha." Ukážu vám ty kamna, jo?"

Vladimír a Popelka stáli se založenýma rukama před kamny a vypadali velice spokojeně.
"Vynikající práce."prohlásili svorně a zašklebili se na sebe.

"Ano opravdu vynikající práce,"zašeptala si pro sebe víla Amálie s obrovským úsměvem na tváři," za tohle by mě vyhodit nemuseli."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama