Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Perníková chaloupka

15. prosince 2012 v 15:45 | Nikola Marešová |  Převrácené pohádky
Na kraji lesa žila v malém domku jedna rodina. Otec, matka s jedním synem a babičkou, která byla už v důchodu. Táta se jmenoval Ctirad, máma Cecílie, syn byl Ctibor a babička Berta. Táta, tvrdohlavá hlava rodiny, pracoval jako dřevorubec a Ctibor mu často pomáhal. Cecílie vařila, uklízela, prostě dělala domácí práce. No a Berta běhala kolem a ustavičně všem radila, co dělají špatně. K tomu si ještě stěžovala na jídlo, u kterého si vyndávala zubní náhradu. Ničila pračku i myčku, když se v nich montovala, aby zvýšila jejich výkon a kromě toho odmítala chodit k doktorovi. Tak se stalo, že se Ctirad, Ctibor a Cecílie sešli o jedné sobotní noci na rodinnou poradu. "Takhle to dál přece nejde." vyhrkla rozhořčená Cecílie. Mohli mluvit nahlas, protože babička v noci spala jako dřevorubec. "Nejde, matka má pravdu otče!" pronesl vážně Ctibor. " A proč se oba obracíte na mě?" vykřikl otec. " Je to tvoje matka, Cecílie!" "Ano, ale taky tvoje tchýně."... Po velmi dlouhé a vzrušující debatě se dohodli, že bábi uštědří lekci. Byla skoro půlnoc a tři temné stíny se vydaly k Bertě do pokoje. Větší mužská postava chytla bábi za nohy, menší za ruce a ženská postava chytla babiččinu hůl a lucernu, aby si měli čím posvítit na cestu. Babička dál spokojeně chrupala. Společnými silami tedy bábinku odnesli na místo, které všichni s výjimkou babičky znali a vždy jej spolehlivě našli. Nechali jí tam hůl a odešli se domů vyspat. pro bábi se chtěli vrátit kolem osmé nebo deváté ráno. Stoprocentně si byli jistí, že babi Berta nikam neodejde a bude volat o pomoc. V tom se však úplně zmýlili ...

Berta se probudila asi v pět hodin ráno, vyskočila na nohy, přičemž se kolem sebe oháněla holí. Když na ní do pěti minut nikdo nezaútočil, použila rozpočítadlo, které si pamatovala z dětství a vydala se tím směrem, který ji vyšel. Tímto svérázným způsobem se dostala až k perníkové chaloupce. " Ještě, že jsem si před spaním nevyndala protézu!" radovala se nahlas. Vrhla se k domku a začala okusovat jednu z perníkových stěn.
"Jeníčku ?" otázala se mladá žena svého bratra, který v kuchyňce vařil kafe.
"Ano, Mařenko?"
"Někdo nám užírá perníkovou chaloupku!"
" Už zase?"
" Ano, nechápu proč to dělají, vždyť je to tak nehygienické!" odvětila Mařenka.
"Půjdu té osobě domluvit než se prokouše až k nám."
Za chvíli věšel zpátky dovnitř s Bertou, která měla tváře našponované perníkem.
"Moc mě těší." potřásla ji rukou Mařenka.
"Panebože děti," spráskla ruce babička "vždyť vy jste legendy"....
A tak žili Jeníček a Mařenka s babičkou Bertou šťastně až do té doby, než jí vrátili domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 María María | Web | 15. prosince 2012 v 16:02 | Reagovat

"vždyť vy jste legendy"
Skvělé! Miluju předělávky pohádek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama