Reality depresses me. I need to find fantasy worlds and escape in them. - Noel Fielding

Pohádky

25. listopadu 2015 v 19:48 | N.M |  Pocity Autorky
Pohádky pro děti jsou někdy dobré, někdy vynikající, v případě bratří Grimů hrůzné a někdy naprosto ujeté. Jako špatný druh pohádek hodnotím hlavně takový s naprosto nesmyslným, monotónním dějem, jež si bez potíží vymyslíte doma a ušetříte.

Myslím že s jednou takovou se neměl tu čest se potkat málokdo. Většinou je to o tom jak zvířátko jde a potká jiné zvířátko, chvilku spolu poklábosí a jdou spolu dál až narazí na jiné zvířátko, zase spolu pokecají nad životem a jdou znovu dál a potkávají další a další chundelatý i nechundelatý živočichy. Ke konci se všici smějí a jsou celý šťastní. Je tam vlastně všechno co si může prcek přát : roztomilé velkooké a bez ohledu na druh často stejně velké zvířectvo, z mnoha koutů světa na jednom místě. Sluníčko, kytičky a štěstí tryskající jako z vodotrysku.
Dospělému člověku se při tom ale nepříjemně zahřívá šedá kůra mozková, mozek snažící se vypudit nepochopitelný děj se stahuje do tmavého koutu kde buší o zeď a pláče, rodič či jiný příbuzný čte už jaksi jen z povinnosti a setrvačnosti.

Jak asi vypadá autor těchto úchvatných příběhů, nejsou spíše vyráběny v továrnách po tisících? Zaměníme tuhle bytůstku a potom tohohle ježečka a je vystaráno, vznikla nová knížka pro děti?
Nebo možná se tak nějaký ukrutný, šílený a zlý vědec snaží ovládnout lidstvo přes čtení jejich dětem, třeba je v tom pro nás nezáživném stále se opakujícím ději něco, čeho si povšimnou jen děti - a které následně přecházejí na temnou stranu. Jsou to úžasní spolupachatelé, stačí nabídnout sušenky :)
 

Další články


Kam dál

Reklama